Jelikož jsme měli dlouhý den plný aktivit, tak jsme málem prohlídku zámku nestihli. Přišli jsme tak akorát, byli jsme na správném místě ve správný čas, protože prohlídka byla od pěti lidí a před námi byla rodina až ze Slovenska, tudíž nás bylo přesně pět. Když už jsme tam byli, tak jsme si vybrali dlouhý okruh. Prohlídka v sobě skýtala 2 patra nabytých pokojů k prasknutí. Informací dostatek a právě když nás bylo tak malé množství, tak jsme si mohli všechno pořádně, bez omezení, prohlédnout. Prošli jsme si celý zámek, zámecké nádvoří a kapli. Celá prohlídka byla zajímavá.

Na zoo v Olomouci jsme si vyhradili celý den a Vám bych to doporučil také. Cesta vlakem do Olomouce nebyla zase tak zajímavá, proto ji záměrně vynechám. Cesta autobusem k zoo už byla zajímavější. Nejdříve jsem se obával rozdělení do zón a platnosti jízdenek městské dopravy, protože zoo je na okraji města a cesta tam nějaký ten čas zabere, jedete-li autobusem, ale jak se ukázalo, obával jsem se zbytečně. Stačí Vám jednoduchý základní lístek. K zoo jsme se dostali brzy ráno v přeplněném autobuse, protože bylo krásně, prázdniny a víkend.

Zoo je opravdu krásná a velmi rozsáhlá, během dne se dá celá projít a zažít mnoho zábavy. Procházka po zoo stojí za to. Mnoho pavilonů, nejrůznější druhy zvířat a mnoho další akce na Vás v Olomouci čeká. Přesně Vám nepovím, jaké unikáty v zoo najdete, to byste si museli přečíst někde jinde, ale základní druhy zvěře od medvědů po žirafy v zoo rozhodně najdete. Uprostřed zoo je vysoká rozhledna s restaurací. Vylézt nahoru a porozhlédnout se po okolí opravdu stojí za to a navíc je to v ceně vstupenky do zoo, takže proč ne? :) 

Je vidět, že o zoo se starají a každý zákazník je zde ceněný, plno akce pro děti, komentované krmení nebo procházka mezi klokany je pouze malým kouskem toho, co zde najdete. Každým dnem se zoo rozšiřuje a rozhodně můžu říct, že zoo v Olomouci je jedna ze zoo, která se opravdu povedla a to jsem dost velký kritik :). 

Cestou ze zoo jsme se stavili do zdejší Baziliky Minore Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku. Jedna z pozoruhodných budovu v Olomouci, od zoo je to kousek a máte-li v plánu zoo, přidejte do své trasy i tuto baziliku. 

Nebylo lehké najít cestu, jak se sem dostat, na kole to jde snáze, než autem. Asfaltová udržovaná polní cesta ze zemědělského družstva je správnou variantou, my jsme to ovšem nevěděli a najít rozhlednu v kupce vendolských kopců a polí byl celkem oříšek. Cestu jsme ovšem našli, trochu jiným způsobem, ale našli. Je to celkem štreka na kole, celkem do kopečka. Cesta dolů na kole je ovšem příjemnější, než cesta nahoru, cestou nahoru na to pamatujte.

Rozhledna je na poli, rozléhá se nad Venodlím, takže je celé Vendolí a kousek Svitav pěkně vidět. Vedle rozhledny, která jako rozhledna vůbec nevypadá se nachází Thorovo kladivo. Moje láska Míša vyzkoušela, zda je hodna, ale bohužel není. Všiml jsem si ale, jak se kladivo trochu pohnulo, když se ho snažila z kamene vydělat. Vládcem Asgardu se holt stane někdo jiný. 

Jednoho krásného teplého dne jsme se rozhodli navštívit stezku v oblacích v oblasti Dolní Moravy. Cesta přes Králíky byla v pohodě, nic zvláštního a zajímavějšího. Jelikož bylo pěkně, tak bylo parkoviště poblíž sjezdovek plné a nebylo zcela jednoduché zaparkovat. Vyjeli jsme brzy ráno, takže doporučuji udělat totéž, odpoledne tam nebylo k hnutí. 

Na vrchol stezky se dá jít mnoha cestami, některé jsou delší, některé náročnější. Dokonce se dá nahoru vyjet lanovkou, ale samozřejmě si připlatíte. My se vydali pěšky, strmě po sjezdovce do kopce a poté po turistické trase až na samou hranici stezky. Výšlap strmě do kopce může být náročnější, ale dá se obejít, navíc není příliš dlouhý, takže se to dá zvládnout. Turistická cesta lesem podél hřebene během krásného slunečného počasí s rozhledem po nádherné krajině rozhodně stojí na zvážení. Cesta průměrnou rychlostí až k samotné stezce se dá za necelé 2 hodiny zvládnout, není to nic dlouhého, můžete se kochat krásným výhledem nejen po sjezdovkách, kterých je v oblasti Dolní Moravy požehnaně, ale i krásnou krajinou. 

Po výšlapu k samotné stezce bylo potřeba zdolat samotnou stezku v oblacích. Je to unikát, který se jen tak někde nevidí, vyjít si to úplně nahoru po neobvyklé konstrukci rozhodně stojí za to. Zpestřením po cestě nahoru nebo dolů může být tobogán nebo hustá provazová síť. Závěrem je výstup a stoupnutí na nebeskou kapku, která celý zážitek ještě umocní. Bylo těžké se překonat a stoupnout si na kapku, ale po chvíli přemlouvání, překonávání jsem i já, člověk bojící se výšek, stoupl na nebeskou kapku a podíval se domů. 

Hned vedle stezky je několik restaurací, určitě nejen v letních dnech udržovaná a otevřená s velkým výběrem, aby se lidé mohli stavit a strávit něco dobrého. Samozřejmě i my jsme neodolali a dali si něco dobrého. 

Cesta zpět dolů byla rychlejší, zpět jsme šli delší trasou, protože vydat se po strmé sjezdovce zpět dolů by mohlo být nebezpečné, navíc jsme měli čas a krásná příroda stojí za viděni i z jiných perspektiv, než jenom z pohledu vrcholu Stezky v oblacích. 

V zimě areál nabízí lyžařské středisko, které patří k mezi nejlepší v naší republice. Já osobně jsem zde nikdy nebyl, ale má přítelkyně Míša sem jezdí pravidelně a vždy jsem sylšel pouze chválu, takže se sem v zimě určitě vydám i já. Restaurace fungují i v zimě, ale to spíš oceníte horký čaj než jako v létě studenou kofolu nebo vychlazené pivečko. 

Areál rozhodně stojí za návštěvu v každém ročním období a každý zde najde to, co ho baví.